1. Biologie rostlin konopí

Konopí se řadí do čeledi Cannabaceae – konopovité, kam je s nimi řazen i příbuzný chmel.

Jedná se jednoletou rostlinu, která se seje v dubnu či květnu a dozrává obvykle během září a října.

Rostliny konopí jsou od přírody dvoudomé, to znamená, že vytvářejí zvlášť samčí a samičí rostliny. Samci obvykle dozrávají o pár týdnů dříve a jejich pyl je větrem roznášen do širokého okolí. Pokud jsou samičí rostliny opyleny, vznikají velmi chutná a zdravá semínka. Pokud samičky opyleny nejsou, s postupným dozráváním jejich květenství se na jejich povrchu vytváří větší množství pryskyřice, která je využívána jako mocný léčivý prostředek. V přírodě je hlavní funkcí pryskyřice ochrana rostlin a semen před škůdci. Nachází se na povrchu všech rostlin konopí a její množství a složení je velmi rozdílné podle konkrétní genetické odrůdy, podle pohlaví nebo u jednotlivých částí rostlin.  Nevýznamnější výskyt konopné pryskyřice je v samičím neopyleném květenství.

Některé odrůdy nebo někteří jedinci mohou na jedné rostlině vytvořit samčí i samičí květy zároveň, jedná se o tzv. hermafroditismus.

 

Základní odrůdy konopí

Dnes jsou popisovány tři hlavní odrůdy konopí – seté, indické a rumištní. Tyto variety se postupně mezi sebou křížily, čímž vznikla nesmírná variabilita jejich vlastností. Hybridní rostliny v sobě mohou obsahovat například vlastnosti konopí indického a produkovat velké množství omamné pryskyřice a zároveň díky genu rumištního konopí vyrůst a dozrát během tří měsíců.

První základní odrůdou je konopí seté (Cannabis sativa L., popsána roku 1737). Rostliny mohou dorůstat výšky až šesti metrů. Silný, vláknitý stonek se větví na základě prostoru k růstu a olistění bývá spíše řídké. Listy jsou světle zelené a mají tenké a dlouhé čepele.

Z tohoto konopí byly vyšlechtěny odrůdy technického konopí s nízkým obsahem omamné látky (THC do 0,3 %) a dobře využitelnými hospodářskými vlastnostmi.

Konopí indické (Cannabis indica, popsána roku 1783) je menší než konopí seté (dorůstá do výšky 1,2 až 2,5 metru), jeho stonek se více větví a má hustší olistění. Listy jsou tmavě zelené se širokými čepelemi a více zaoblené.

Poslední základní odrůdou je konopí rumištní (Cannabis ruderalis, popsáno roku 1924). Jedná se o drobnější rostlinu (30 až 120 centimetrů) s poměrně hustým olistěním a větvením.

2. Historie léčivého konopí ve světových kulturách

Původní rostliny konopí pravděpodobně pocházejí z oblasti střední Asie (dnešní Kazachstán), odkud byly s putováním lidské rasy postupně rozšířeny po celém světě. Nálezy konopných semen a vláken v archeologických vykopávkách jsou staré kolem 10 000 let a záznamy o využívání konopí jako léku nebo omamného prostředku jsou k nalezení v mnoha kulturách po celém světě.

V čínské bylinné léčbě je konopí nazýváno „Ma“ a už před 4 700 lety, v nejstarším známém soupisu farmakologických prostředků, je doporučováno proti malárii, zácpě, revmatickýcm bolestem, roztržitosti a ženským poruchám. Jeho postavení v čínské medicíně je velmi pevné, zastává pozici preventivního prostředku, tonika, afrodiziaka a terapeutického léku.

V egyptském lékařství bylo konopí („Šmšmt“) zmiňováno na papyrech i na nápisech v pyramidách. Jeho využití bylo mnohostranné ve formě olejů, mastí a výluhů.

V indickém ájurvédském lékařství je konopí nazýváno „Vijaya – Vítěz“. V nejstarších Védách (cca 2000 před naším letopočtem) je konopí zmiňováno jako jedna z pěti hlavních posvátných bylin včleněných do samých základů hinduistického náboženství.

Současní indičtí lékaři používají konopí ve formě čtyř základních produktů: čaras  (koncentrovaná pryskyřice), ganja (čerstvé nebo usušené samičí květy), bhang (směs listů a menších květů) a semena.

Konopí je předepisováno u onemocnění nervového systému, trávicích orgánů, dýchacích cest, kůže a genitálií. Seznam nemocí, které konopí léčí, zahrnuje také  kousnutí zvířetem, uštknutí štírem, malárii, choleru, lepru, žloutenku, tetanus, černý kašel, astma, migrény, impotenci, alkoholismus, bolesti očí, poruchy spánku a menstruaci. Čaras se užívá také při „akutní mánii, bláznovství nebo tuposti“.

3. Historie využití konopí v západní Evropě

Na území západní Evropy  bylo konopí přineseno někdy v 8. století před naším letopočtem výbojnými Skythy a bylo postupně rozšířeno po celém území. S rozmachem Římské říše se konopí začalo široce využívat především v hospodářství. Jeho technické, oděvní a lékařské využití je doloženo mnoha písemnými i hmotnými důkazy, ale o užívání konopných drog takové důkazy víceméně neexistují. Antická tradice, která přetrvávala i ve středověku v podobě z latiny překládaných spisů a herbářů, udržovala především racionální pohled na využití konopných rostlin. Do poloviny 20. století bylo v lékárnách možno sehnat tinktury z indického konopí, které se používaly hlavně jako prostředek na úlevu od zánětů, bolestí, astmatu, nespavosti a menstruačních potíží.

Konopí v české vědě

Český průkopník léčby konopím byl zajisté profesor Jan Kabelík, významný český lékař a vědec, který se už před druhou světovou válkou zabýval výzkumem léčivých rostlin. Vycházel z toho, že člověk je závislý na prostředí, v němž žije, tvoří s prostředím dialektickou jednotu. Od třicátých let 20. století vyzdvihoval účinky výtažku z konopného semene při léčbě tuberkulózy, neboť v tomto oboru dosahoval výborných výsledků. Kabelík a jeho kolega doktor Josef Šírek prezentovali závěry svých výzkumů na souhrnné konferenci „Konopí je lék“ 10. prosince 1954 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Šírek svůj přístup opíral o Hippokratovo přání, že potrava by měla být lékem. Součástí pokrmů jimi předepisovanými bylo konopné semeno, které dle jejich tvrzení „díky obsahu edestinu a bohatství enzymů zaujímá přední místo mezi semeny vůbec“. Současně se zabývali i antibiotickými účinky konopí a částečně i analgetickými.