Může být syndrom endokanabinoidní deficience příčinou dráždivého tračníku a migrén?

Malá skupina vědců a lékařů si myslí, že nedostatek endokanabinoidů může vysvětlit příčiny málo chápaných nemocí, jako je fibromyalgie, syndrom dráždivého tračníku a migrény.

Randy Robinson | původně publikováno 3. června 2019 na https://merryjane.com/health/what-is-endocannabinoid-deficiency-syndrome-and-how-does-weed-treat-it

Konopí podle všeho léčí působivé množství onemocnění, od chronické bolesti přes depresi až k rakovině. Výzkumníci se domnívají, že konopí by mohlo být univerzální panaceou – všelékem, chcete-li – protože jednotlivé složky rostliny mohou pomáhat udržovat endokanabinoidní systém našeho těla v rovnováze.

Opakováníčko: endokanabinoidní systém je fyziologický systém, jako třeba dýchací systém nebo nervový systém. I když jej vědci objevili jen zhruba před třiceti lety, mohl by to být jeden – pokud ne TEN jeden – z největších objevů v historii lékařství.

Endokanabinoidní systém reguluje homeostázu našich těl, stav harmonické rovnováhy, kdy vše funguje, jak má. Je to také klíčový prvek schopnosti našeho nervového systému komunikovat s jinými buňkami, tkáněmi a orgány. Učení, utváření paměti, chuť k jídlu, imunitní reakce, uzdravování – to vše kontroluje endokanabinoidní systém. Přemýšlejte o něm jako o části našeho těla, která spojuje mozek se vším ostatním – jak uvnitř nás, tak kolem nás. Bez tohoto systému by k vývoji „vyšších“ životních forem asi nedošlo (přinejmenším ne v rámci našeho současného chápání biologie).

„Endokanabinoidní systém máme všichni,“ prohlásil Robert Melamede, Ph.D., během své nedávné přednášky na Harvardově univerzitě. Melamede je molekulární biolog a konopný aktivista, jenž je vědeckým poradcem NORML a dalších skupin, které se zastávají konopí.

„Zázrakem je, že endokanabinoidní systém reguluje v našem těle vše – imunitu, trávení, srdce a cévy, kůži, kosti, reproduktivní orgány – od početí až do smrti.“

Naše těla pro samoregulaci endokanabinoidního systému přirozeně vytvářejí látky, zvané endokanabinoidy (endo- jako „vnitřní“ a kanabinoid jako „se vztahem ke konopí“). Dva nejstudovanější endokanabinoidy jsou anandamid a 2-AG, které interagují se stejnými kanabinoidními receptory našich buněk jako fytokanabinoidy (fyto- jako rostlinné) typu THC a CBD.

Kanabinoidy se vážou k buněčným bílkovinám zvaným kanabinoidní (nebo CB) receptory. CB receptory fungují na buňkách jako zámky, a kanabinoidy je v zásadě odemykají a spouštějí buněčné signály. Jeden z těchto receptorů – CB1 – se vyskytuje zejména v nervovém systému. Druhý receptor – CB2 – se vyskytuje především ve slezině a v imunitních buňkách.

THC je složkou konopí, z níž lidé cítí omámení, a váže se těsněji k receptorům CB1 než k receptorům CB2 v imunitním systému. To je zřejmě důvod, proč člověka přilepí ke gauči, zatímco CBD nikoliv.

Pokud tento model budeme používat nadále, anandamid by mohl být naší tělesnou obdobou THC, zatímco 2-AG může být tělesnou verzí CBD. Jak to víme? Anandamid i 2-AG se pojí k receptorům CB1 i CB2, ale anandamid se váže lépe k CB1 (jako THC) a 2-AG se nejlépe váže k CB2 (jako CBD).

Raphael Mechoulam, Ph.D., „praotec konopné vědy,“ jenž jako první izoloval na konci šedesátých let minulého století THC, si myslí, že anandamid se chová v těle jako THC. Domnívá se dokonce, že správně nadávkovaný anandamid by mohl vyvolat „zkouření“ jako z THC. Dosud nicméně v žádném pokusu nebyl lidem podán čistý anandamid, aby se to ověřilo.

Podle jednoho neurologa některá onemocnění – konkrétně fibromyalgie, migrény a syndrom dráždivého tračníku – mají jednu věc společnou: pacienti mívají obvykle nízké hladiny endokanabinoidů. Tyto tři nemoci jsou navíc komorbidní, což znamená, že když má pacient jednu nemoc, obvykle bude mít i druhou nebo všechny tři.

Když v roce 2001 pracoval jako vědecký poradce GW Pharmaceuticals, dr. Ethan Russo poprvé navrhl termín „klinická endokanabinoidní deficience,“ a to v článku o migrénách. V posledních letech dostal termín jiné jméno – „syndrom endokanabinoidní deficience“ (ale Russo dává přednost tomu původnímu). Oba termíny označují totéž hypotetické onemocnění.

Co je syndrom endokanabinoidní deficience a jaké jsou jeho příznaky? Na spoustě podrobností se ještě pracuje, ale spojují se s ním obecné příznaky typu chronické bolesti, šířícího se zánětu, nespavosti, únavy, deprese, ztráty chuti k jídlu a podrážděnosti.

Syndrom endokanabinoidní deficience není nemocí, která vždy spustí specifický soubor příznaků; projevuje se u různých pacientů různě – v závislosti na prostředí, životním stylu, stravě a genetické výbavě.

Ale co když je na tom více? Co když tyto různé neduhy jsou mezi sebou nějak spojeny? A co když konopí může obnovením endokanabinoidní funkce úspěšně léčit nemoci, způsobené nízkými hladinami endokanabinoidů – nemoci, které je prokazatelně obtížné a někdy nemožné léčit konvenčními farmaceutickými léky?

Lékařská diagnóza, založená na „přirozené tělesné marihuaně“

Russo se původně domníval, že migréna by mohla být způsobena nízkými hladinami anandamidu v mozku. Protože migrény vždy doprovází ostrá pulsující bolest, výzkum nasvědčoval tomu, že by ji mohla udržet v mezích analgetika typu anandamidu. Anandamid i THC – intoxikující složka konopí – aktivují endokanabinoidní receptory našich nervů. Jinými slovy, pacienti s migrénou, kteří užívají marihuanu, se možná samoléčí, když dodávají svým tělům rostlinnou verzi anandamidu.

Od doby, kdy Russo přišel jako první s koncepcí syndromu endokanabinoidního deficitu, se počet souvisejících nemocí významně rozšířil. A na jejich příčiny nemohla do té doby lékařská věda přijít – viz např. fibromyalgie a syndrom dráždivého tračníku. Ale vzhledem k tomu, že až donedávna se na žádné lékařské fakultě o endokanabinoidním systému neučilo, ví vůbec lékařská obec o tomto syndromu?

„O tomto syndromu se ví, a je diagnostikován. A udělalo se na to téma slušné množství výzkumů,“ řekl Russo serveru MERRY JANE po telefonu. „Za těch osmnáct let (od doby, co přišel s hypotézou o klinické deficienci endokanabinoidů) jsme postupně získávali objektivní důkazy, že lidé s některými z těchto nemocí (jako je dráždivý tračník nebo fibromyalgie) se liší co do obsahu endokanabinoidů v krvi nebo v mozkomíšním moku v mozku.“

Russo cituje několik studií, které otevírají oči a podporují jeho hypotézu. Jeden výzkum z roku 2013 zkoumal lidi s posttraumatickou stresovou poruchu poté, co byli svědky (nebo přímými účastníky) teroristických útoků 11. září 2001. Vyšetření krevního séra ukázalo, že tito lidé produkovali méně anandamidu a 2-AG, jež jsou oba klíčové pro regulování odezvy na stres.

Další studie potvrdily, že trvalý stres tlumí endokanabinoidní receptory v odpovědích na chemické signály, což může vysvětlovat, proč tělo snižuje produkci anandamidu a 2-AG v extrémně těžkých životních situacích.

Výzkumníci zjistili abnormální endokanabinoidní funkce u lidí s poruchami autistického spektra, s některými rakovinami, kinetózou [nevolností z rychlého pohybu; pozn. překl.] a s nemocemi, projevujícími se epileptickými záchvaty. Tyto nemoci mohou být podobně jako migrény rovněž léčeny konopím.

Jak syndrom endokanabinoidní deficience tyto nemoci vysvětluje, a jak je konopí léčí? Podívejme se na jednu nemoc, spojenou s deficiencí endokanabinoidů – syndrom dráždivého tračníku, abychom lépe pochopili, jak jej může konopí léčit na hned několika úrovních.

Syndrom dráždivého tračníku a syndrom endokanabinoidní deficience: jaký mají tyto nemoci vztah?

Syndrom dráždivého tračníku je rozšířenou chorobou, která postihuje něco mezi 25 a 45 miliony obyvatel USA. Dvě třetiny pacientů jsou ženy, a nemoc se objevuje ve všech věkových skupinách.

Syndrom dráždivého tračníku znamená nadýmání, záněty trávicího ústrojí, nezadržitelné větry, podrážděný žaludek, nepravidelný průjem (zejména uprostřed noci), zácpy, vředy a přecitlivělost na různé typy každodenní stravy nebo přísad do pokrmů. Neléčený syndrom dráždivého tračníku může vést k chudokrevnosti, nedostatku železa a k dehydrataci.

Příznaky syndromu dráždivého tračníku byly podrobně popsány, ale jak k nim dochází, zůstává tajemstvím. Lékaři vědí, že roli hraje genetika, imunitní reakce, špatná regulace serotoninu a mikroflóra zažívacího systému. Není ale známo, do jaké míry tyto faktory syndrom dráždivého tračníku ovlivňují, ani jak jsou vzájemně propojeny.

Podívejme se na syndrom dráždivého tračníku z nové perspektivy – optikou syndromu endokanabinoidní deficience.

Podle Russoa endokanabinoidní systém reguluje každou úroveň syndromu dráždivého tračníku – od protizánětlivých signálů po signály serotoninové, které udržují ve střevech jemnou bakteriální rovnováhu. Tradiční medicína zaujala k léčbě dráždivého tračníku chybný postoj. Lékaři jej obvykle léčí předepisováním léků na jeho různé příznaky: pilulka pro snížení plynatosti a nadýmání, další pilulka pro potlačení zánětu, další prášek ke snížení produkce žaludeční kyseliny, další pilulka na vředy, projímadlo na zácpu, a tak dále.

Pokud ale syndrom endokanabinoidní deficience může vysvětlit, proč k syndromu dráždivého tračníku dochází, pak užívání trochy konopí může všechny tato prášky nahradit a napravit poruchu u kořenů nemoci: špatně fungující endokanabinoidní systém.

Zdravotní příznaky, jako je hypotetizovaný syndrom endokanabinoidní deficience, nejsou nemocemi samy o sobě. Spíše poskytují soubor příznaků, které mají stejné základní příčiny – obvykle svou povahou genetické. Protože genetická věda na téma aktivity endokanabinoidů je ještě v batolecích letech, syndrom endokanabinoidní deficience zůstává hypotézou. Lékaři jej nemohou diagnostikovat, protože není uznán slovutnými lékařskými spolky.

Pokud věda přinese ovoce a Russoova hypotéza se potvrdí, pak by konopí mohlo být jedním z nejrozšířenějších a nejúčinnějších léčiv pro léčbu syndromu endokanabinoidní deficience a souvisejících nemocí. Podle toho, kam nás výzkum dovede, by možná šlechtitelé mohli vypěstovat nové odrůdy konopí, uzpůsobené léčbě nemocí z deficitu endokanabinoidů, jako je syndrom dráždivého tračníku.

Samozřejmě že farmaceutická společnosti chtějí také do hry. (Jen žertuji: ony už JSOU ve hře.) Farmaceutické směsi méně obvyklých kanabinoidů – jako je CBG, CBN nebo THCV – mohou zmírnit chronické příznaky fibromyalgie, migrén, dráždivého tračníku nebo jiných problémů se vztahem k syndromu endokanabinoidní deficience, které konvenční medicína neumí léčit.

A je také možné, že k prevenci některých typů syndromu endokanabinoidní deficience nebude třeba nových léků ani speciálně šlechtěného konopí. Výzkumníci jako Robert Melamede věří, že endokanabinoidní deficienci lze zabránit přidáním omega-3-mastných kyselin a kanabinoidů do každodenní stravy.

„Neměli bychom na konopí nahlížet jako na lék, ale jako na základní živinu,“ řekl Melamede během své harvardské přednášky. „Každá nemoc, na níž konopí pomáhá, je důsledkem chyb ve výživě.“

Doplnění vyvážené stravy omega-3-mastnými kyselinami pomáhá tělu produkovat více endokanabinoidů – proto lékaři a nutricionisté užívání omega-3-kyselin podporují, i když sami často nevědí proč. Omega-3 mastné kyseliny, které lze nalézt například v avokádu, kokosovém oleji, v trávou krmeném hovězím a v rybách, jsou prekursory našich vlastních endokanabinoidů. Naše tělo v zásadě vyrábí své vlastní konopí ze zdravých tuků.

Tělo ale může vyrobit jen určité množství endokanabinoidů – bez ohledu na to, kolik kapslí rybího tuku spolykáte. Pro ty, kdo trpí trvalým nedostatkem endokanabinoidů, může užívání konopí napravit situaci, protože kanabinoidy z konopí by mohly potenciálně doplňovat endokanabinoidy, které ještě v těle zůstaly.

Co když budu považovat syndrom endokanabinoidní deficience za opravdovou diagnózu?

Takže se usnesme, že syndrom endokanabinoidní deficience skutečně existuje. Jak dostanou lékařští vědci takový syndrom do učebnic?

„Důkazů je teď nadbytek, ale nejsou široce uznávány nebo nutně přijímány lékařskou komunitou,“ říká Russo. Dosáhnout zmíněného uznání může být obtížné, protože Russo popisuje tutéž lékařskou komunitu jako „takovou, která dokáže ignorovat spousty vysoce kvalitních prací na téma léčiv, založených na konopí.“

Jako příklad odmítání terapeutického potenciálu konopí americkou medicínou Russo uvádí Marinol, což je synteticky vyrobené THC pro léčbu křečí a nevolností. Marinol neobsahuje THC, jež by bylo získáno z rostlin konopí. Jeho aktivní složka je čistě umělá, člověkem vyrobená verze THC. Lék, který obdržel schválení Úřadu USA pro drogy a potraviny (FDA) na počátku devadesátých let minulého století, je v současnosti na Seznamu III, zatímco THC získané z rostlin zůstává v nejrestriktivnější kategorii Seznamu I. To navzdory faktu, že THC v Marinolu je chemicky téměř identické s THC z konopí.

„Abych byl upřímný,“ pokračuje Russo, „vzhledem k dostupnosti Marinolu v USA by nutnou podmínkou [k uznání syndromu endokanabinoidní deficience] byly klinické studie, dokazující bezpečnost a účinnost [léčiv, založených na konopí]. To by většina lékařů přijala.“

Jinými slovy, pokud čekáte na předpis léčebného konopí pro léčbu syndromu endokanabinoidní deficience, mohli byste čekat ještě pár let. Nebo více. S výjimkou experimentálních léků, přijatých do Rychlého programu FDA, můžete čekat na schválení léčiva téměř deset let. Dokonce i po přijetí do Rychlého programu může schválení léku vyžadovat roky výzkumu. U léčiv, založených na konopí a obsahujících THC, to může trvat ještě déle.

Pro začátečníky: provádět klinické studie není nic jednoduchého. Lékaři, provádějící výzkum, se musí přihlásit na FDA o povolení provádět studii na živých, dýchajících lidech. A dokonce aby se dostali k této žádosti, musí výzkumníci léčiv projít předběžnými klinickými studiemi na zvířatech, jako jsou krysy nebo opice.

Pokud se lék založený na konopí prokáže jako bezpečný u zvířat, lékaři jej případně mohou vyzkoušet na lidech, ale jen když dostanou schválení Úřadu pro léky a potraviny USA (FDA) – s nímž může FDA skrblit, obzvláště jde-li o konopí. Do dnešního dne FDA schválila jen jeden lék, připravovaný z konopí – Epidiolex, který je předepisován jen pacientům s epileptickými záchvaty. Všechny ostatní přípravky s CBD, prodávané v USA, nejsou schváleny FDA ani nejsou regulovány jakoukoliv federální agenturou.

Na světě je nicméně ještě jeden lék, připravovaný z konopí: Sativex. Vyrábí jej stejná společnost jako Epidiolex – GW Pharmaceuticals – a je to směs stejných množství THC a CBD. Je dostupný v Evropě, v části Asie, ale nikoliv v USA. V roce 2017 výkonný ředitel GW Pharmaceuticals řekl serveru MERRY JANE, že se společnost o schválení Sativexu v USA nebude snažit, protože v cestě je příliš mnoho byrokratických překážek, a Sativex by stejně nedostal schválení v rozumném čase, protože obsahuje THC, získané z konopí.

Možná na vrcholu obstrukční pyramidy jsou neskutečně vysoké náklady na klinické studie. Jen otestování léku může stát 2 až 300 milionů dolarů.

Dokud lékařská věda nedosáhne lepšího pochopení endokanabinoidního systému a jakékoliv nemoci se vztahem k jeho narušené funkci, Russo doporučuje terapie, založené na rostlinách konopí, a nikoliv farmaceutické léky typu Marinolu.

„Během celé své kariéry dávám přednost výtažkům z celé rostliny před izolovanými chemickými látkami,“ říká. „Máme Marinol, ale samotné THC je mizerný lék. Není a nikdy nebylo populární nebo široce užíváno.“

Co je to za tak velký rozdíl mezi přípravky z celé rostliny a vším ostatním, například izoláty? Jak Russo vysvětluje v článku z roku 2006, jakýkoliv kanabinoid podaný relativně izolovaně – ať už jsou to THC nabité voskové šutráky [shatter wax] nebo čistá CBD tinktura – neposkytuje blahodárné zdravotní účinky tisícovek jiných prospěšných látek z konopí. Co se týče THC versus CBD, studie prokazují, že CBD je mnohem účinnější, když se s THC kombinuje. A jak říká Russo výše, ani samotné THC bez ohledu na to, zda pochází z rostliny nebo z laboratoře, nefunguje bez přítomnosti CBD.

Podle Russoa a dalších konopných výzkumníků, jako je Raphael Mechoulam, konopí působí pomocí „entourage efektu [efektu celé rostliny; pozn. překl.],“ který se někdy označuje za „ensemble efekt.“ Podle entourage modelu pracují ve prospěch tělesného zdraví všechny kanabinoidy, terpeny, flavonoidy, enzymy a další složky rostliny. Konvenční farmaceutická věda dává přednost izolaci jednotlivých látek z rostliny, jejich zabalení a prodeji v lékárně. To, že pacienti rostliny kouří nebo užívají po kapkách výtažek z celé rostliny, není ve shodě s pravidly platnými v USA, podle kterých všechny léky musí být připraveny s přesnými dávkami jednotlivých chemických látek.

Další lékařské vyjádření k syndromu endokanabinoidní deficience

Russo studuje konopí jako lék po více než dvacet let, a syndrom endokanabinoidního deficitu je teorií, která může navždy změnit medicínu. Ne všichni lékaři jsou ale přesvědčeni, že opravdu existuje a – jak říká sám Russo – chtějí znát více dat, důkazů a modelů.

Dr. Zareth Irwin je lékař, specializovaný v emergentní medicíně v oregonském Portlandu. I když je skeptický ohledně toho, že syndrom endokanabinoidní deficience je skutečným syndromem a zaslouží si vlastní diagnózu, říká, že patřičný výzkum by jej mohl přimět změnit názor.

„Na různé lidi působí jinak nenormální hladiny draslíku i jiných látek v jejich těle,“ napsal Irwin serveru MERY JANE v emailu. „A aby to bylo ještě složitější, nemáme dobré laboratorní metody pro snadné měření koncentrace endokanabinoidů v těle, a musíme ještě určit všechny účinky, které tyto látky na tělo mají.“

Protože chemici nemají spolehlivé metody pro přesné měření endokanabinoidů, pokračuje Irwin: „můžeme existenci syndromu deficience jen předpokládat. Existovat jistě může, ale v tomto okamžiku na to nemám pevný názor. Myslím, že ta diskuse zůstává do značné míry teoretická.“

Irwin přiznává, že není na endokanabinoidní deficienci žádným odborníkem, protože jeho hlavní práce se odehrává na resuscitačním sále. Má nicméně zkušenost s jiným příznakem se vztahem ke konopí – kanabinoidním syndromem neutišitelného zvracení, ‚záhadné zvracecí nemoci,‘ kterou zřejmě spouští intenzivní užívání konopí.

Irwin má takové pacienty v ordinaci každý týden. Protože lékařský výzkum ještě neurčil, jaké jsou příčiny neutišitelného zvracení ani jak je léčit, Irwin k tomuto stavu přistupuje jako k jakékoliv jiné obtíži, jíž uznává moderní medicína.

„Je to skok,“ říká ke spojitosti syndromu endokanabinoidní deficience s fibromyalgií, migrénami a syndromem dráždivého tračníku. „Ale je tu jiné onemocnění, kanabinoidní syndrom neutišitelného zvracení, kterému na molekulární úrovni nerozumíme, ale já v něj věřím a léčím jej.“

Takže to prozatím vypadá, že máme dvě hypotetické nemoci se vztahem k funkci endokanabinoidů. V případě syndromu endokanabinoidní deficience tělo neprodukuje dost základních endokanabinoidů, jichž je třeba pro normální neurologické funkce. K nahrazení anandamidu mohou lékaři snadno použít THC, nebližšího příbuzného anandamidu, vyskytujícího se mimo lidské tělo (chemicky míněno).

V případě kanabinoidního syndrom neutišitelného zvracení může přehnaná stimulace fytokanabinoidy nadělat spoušť v přirozeném endokanabinoidním signalizování. Dokud věda nenalezne lepší způsob, jak dostat fytokanabinoidy z těla, jedinou léčbou kanabinoidního syndromu neutišitelného zvracení může být zcela přestat s užíváním konopí, což není pro pacienty, kteří nacházejí úlevu jen v konopí, právě ideální.

Vzhledem k tomu, že endokanabinoidní systém hraje roli takříkajíc ve všem od ochrany našich mozkových buněk až po tišení pocitu hladu u kojených nemluvňat, nijak nepřekvapí, že když se tento systém vymkne kontrole, může to vést ke zdravotním problémům nebo nemocem. Moderní medicína naneštěstí – zejména v USA – léčebné konopí skepticky odmítá a zůstává v ignoranci  endokanabinoidního systému. Špičkové lékařské fakulty o endokanabinoidním systému své studenty nic nenaučily – až donedávna, kdy učební osnovy tématem jen proletí.

Země s liberálním výzkumem léků mohou USA brzy překonat, bez ohledu na to, jak dlouho bude Americe trvat srovnat krok s vědou. Genetici v Izraeli, Kanadě nebo Španělsku mohou být mezi prvními, kteří rozluští mnohá z mystérií obklopujících nemoci z deficience kanabinoidů, ale fytokanabinoidní terapie pro léčbu syndromu endokanabinoidní deficience se pravděpodobně neobjeví, dokud nebude zmapován genom konopí.

Na druhé straně, lidský genom je zmapován už nějaký čas. Může nadcházející éra na míru přizpůsobené lékařské genomiky, kdy budou lékaři určovat léčebný režim na podkladě genetické výbavy pacienta, najít prostor pro spolupráci s nejnovější vědou o léčbě kanabinoidy? Může léčba endokanabinoidní deficience vést k novátorskému, komplexnějšímu chápání celé medicíny?

A co když se jednoho dne národní trh s rekreační marihuanou sloučí s trhem s léčebným konopím, jak se to (svým způsobem) děje ve státě Washington? K sakru, máme už konopím napuštěné pivo. Můžeme ve vzdálené budoucnosti potkávat ženy, lemtající konopné pivo nejen aby se zmastily, ale také aby se zbavily křečí, které mají z fibromyalgie a/nebo ze syndromu dráždivého tračníku?

Follow Randy Robinson on Twitter

Randy Robinson

Sídlí v Denveru a vystudoval konopnou vědu s titulem z molekulární biologie na University of Colorado. Když nepíše o konopí, vědě, politice nebo problémech LGBT, prozkoumává přírodu někde ve Skalistých horách. Sledujte Randyho [v angličtině] na Twitteru a Instagramu @randieseljay.