Bilancování uplynulého roku: Globální kroky k liberalizaci 2018

Loni legalizovalo osm zemí konopí pro léčebné nebo rekreační užívání. Tady je přehled toho, co se v minulých 365 dnech stalo v globální konopné politice.

Bill Weinberg | původně publikováno 2. ledna 2019 na https://cannabisnow.com/the-year-in-review-global-steps-toward-cannabis-liberation-in-2018/

Rok 2018 znamenal historický krok k liberalizaci rostliny konopí, a to v příslovečných všech koutech světa – od Severní Ameriky až k protinožcům. Kanadská legalizace si vysloužila palcové titulky, výrazný průlom globálního prohibičního režimu ale proběhl v několika dalších zemích, a to včetně několika zdánlivě nepravděpodobných kandidátů z regionů, kde je pevně zakořeněno protikonopné stigma.

Přehled celosvětového pokroku v právu na konopí za posledních 12 měsíců vzbuzuje pocit, že mezinárodní společnost by konečně mohla být na hraně opravdového posunu v paradigmatu. Jakkoliv byly mediálně zastíněny senzačními zprávami z Kanady, změny zákonů a Asii a v Africe mohou být ještě nadějnějším znamením, protože to jsou regiony, kde bylo prohibicionistické dogma tradičně nejsilnější.

Průlom v Asii

Nejnověji k takovému vývoji došlo v jihovýchodní Asii. V regionu, kde v některých zemích můžete za konopí ještě dostat trest smrti, hlasovalo 26. prosince thajské Národní zákonodárné shromáždění jednomyslně (166-0 při třinácti absencích) pro léčebné konopí. Zajímavé na tom je, že první země jihovýchodní Asie, která liberalizovala konopnou politiku, je od puče v roku 2014 pod vládou vojenské junty s omezenými pravomocemi Zákonodárného shromáždění.

Tomu bylo nicméně dovoleno novelizovat tvrdý Zákon o narkotických drogách z roku 1979, takže je povoleno nejen držení a užívání, ale také výroba, import a export konopí pro léčebné účely. Zákon ještě musí schválit nominální vládce země král Maha Vajiralongkorn, to se ale zdá pouhou formalitou.

Jen abychom si rozuměli, užívání konopí bez lékařova předpisu zůstává v Thajsku zločinem s velmi přísnými tresty: pět let v chládku a mastná pokuta za jakékoliv množství do deseti kilogramů a vězení do 15 let a mnohem vyšší pokuty za jakékoliv množství větší. Policie v Thajsku smí nařizovat okamžité testy moči komukoliv, koho podezřívá z užívání konopí – motoristům i chodcům. Pozitivní nález je pak posuzován jako držení drogy. Nic nenasvědčuje, že by se tohle všechno mělo změnit.

Zatímco léčitelé, provozující tradiční thajskou medicínu, vyjádřili obavy, že národní vyšlechtěné stříbro zprivatizují konopné korporace, zastánci reformy proti/drogové politiky vítají zákon jako trhlinu v prohibiční stavbě. „Tohle je první dětský krůček vpřed,“ řekl agentuře Reuters Chokwan Chopaka z prolegalizační organizace Highland Network.

V roce 2018 jsme takových nesmělých krůčků zažili více. V říjnu Malajsie oznámila úmysl zrušit trest smrti; byla to přímá reakce na bouře nevole proti trestu smrti, uloženému výrobci léčebného konopného oleje. Neježe výrobce Muhammad Lukman téměř jistě unikne oprátce; malajští zákonodárci dokonce otevřeli otázku legalizace léčebného konopí.

Aktivisté nicméně budou muset i nadále tlačit na pilu. Aktivistická skupina Právníci pro svobodu vydala na začátku prosince prohlášení, protestující proti faktu, že navzdory vládnímu slibu nebyl zákon o zrušení trestu smrti dosud předložen.

Jižní Korea mezitím de facto legalizovala výrobky z léčebného konopí, i když nikoliv samo konopí rostlinné. Reforma vyzývá k vytvoření seznamu schválených výrobků (jako je Epidiolex, založený na CBD), a k vytvoření protokolů pro jednání s pacienty. Jihokorejské Národní shromáždění 23. listopadu schválilo novelizaci Zákona o kontrole narkotik, a další na řadě je Ministerstvo potravin a bezpečnosti léků, které má vydat podzákonné normy, upravující každodenní nakládání s konopím.

Pokrok v Africe

Africké konopné zákony nejsou tak drakonické jako v Asii, ale i tak jsou docela rigidní. I tady jsme ale viděli pokrok, a to dokonce i na těch nejneočekávatelnějších místech.

Do Jihoafrické republiky v září dorazila dekriminalizace, když tamní Ústavní soud podpořil nález soudu nižšího stupně, že některé pasáže Zákona o nakládání s léky a s drogami z roku 1992 jsou neústavní. Nyní jsou tedy pěstování pro vlastní potřebu i vlastní užívání v Jižní Africe povoleny.

Málokdo pochybuje, že zákonodárci reagovali na všeobecnou atmosféru ve společnosti. Tlak rostl již od roku 2017, když živořící jihoafričtí farmáři odstartovali iniciativu za legální pěstování dagga (jak zní lokální jméno pro konopí) v zemi.

Jen pár týdnů po jihoafrickém rozhodnutí její malý vnitrozemský soused Lesotho oznámil první kontrakty na komerční pěstování konopí. Lesotho je s Jihoafrickou republikou pevné ekonomicky svázáno, a již dlouho je velkým producentem konopí; tamní úřady předstírají, že nevidí široce rozšířené pěstování do míry, kterou někteří nazývají de facto dekriminalizace. Nyní jdou řeči o „společném konopném trhu“ pro Jižní Afriku a její sousedy.

Poněkud překvapivější bylo, když k legalizaci konopí pro léčebné a vědecké účely přistoupilo autoritářské Zimbabwe. Oficiální výnos, vydaný v dubnu, udává, že se jednotlivci a firmy mohou hlásit o licence na pěstování konopí za těmito účely. Skutečnost, že Zimbabwe je spíše uzavřenou společností – stále se zotavující z dekád vládnutí despotického Roberta Mugabeho, a přechod k demokracii není v žádném případě zaručen – dělá tento vývoj ještě významnější.

Rozjíždějící se Commonwealth

Pokud je ale smysluplná normalizace konopí autoritářskými režimy, nejinak je tomu u vůdců demokratického světa. Jižní Afrika a Lesotho byly prvními členy Commonwealthu (unie 53 anglicky hovořících demokracií, dříve známá jako Britské společenství), jež otevřely minulý rok zákonný prostor pro konopí. Nejdramatičtější vývoj samozřejmě zažila Kanada, kde v říjnu začala platit legalizace rekreačního konopí.

Zraky všech zastánců uvolnění marihuany se nyní upírají na Kanadu a na to, jak se tam legalizační proces bude odehrávat. Dosud to byla trochu tápavá cesta, na níž úřady i pěstitelé mají problémy s uspokojením poptávky a se zesouladěním politik, platných v dané věci v jednotlivých provinciích.

Pak udělalo krok k legalizaci léčebné marihuany včetně rostlinného konopí samo Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Rozhodnutí tamního ministerstva vnitra z 1. listopadu dovoluje konopí na předpis, a vlastně rostlinu přeřazuje v seznamu narkotik na jiné místo. Velká Británie nyní má spolu s několika dalšími zeměmi konopí na Seznamu II coby drogu s legitimním léčebným použitím, a nikoliv na přísnějším Seznamu I.

No a 11. prosince přijal Nový Zéland zákon, jenž položil základy pro legální konopný průmysl. Zákon o novelizaci ve věci léčebného konopí nařizuje během roku 2019 provést změny v Zákoně o zneužívání drog, ale pro terminálně nemocné znamená zákonnou možnost na léčebné konopí okamžitě. To dovolí užívat léčebné konopí odhadovaným 25 tisícům pacientům v paliativní péči.

Několik dní po schválení zákona novozélandská vláda potvrdila, že v roce 2020 se bude v zemi konat slíbené referendum o všeobecné legalizaci konopí.

Celkem vzato je předpověď pro další otevírání zákonného prostoru pro konopí na globální scéně příznivá – se všemi protiklady a problémy, jež to s sebou přinese.