Britský pacient č. 1: Má užívat nejdražší léčebné konopí na světě?

Dvaatřicetiletá Carly Barton je oficiálně prvním pacientem, užívajícím ve Spojeném království [Velké Británie a Severního Irska] léčebné konopí. Je to ale zatraceně drahé – a zůstává to jen teoretickou možností. (laskavostí Carly Barton).

Chris Roberts | původně publikováno 10. prosince 2018 na https://www.leafly.com/news/politics/uk-cannabis-patient-1-accessing-the-most-expensive-medical-marijuana-in-the-world

V lázeňském městečku Brighton na jihu Anglie, kde žije Carly Jayne Bartonová, je průměrný plat – předbrexitový, za dobrou práci – mezi pětadvaceti a třiceti tisíci librami ročně.
To znamená, že pokud dvaatřicetiletá Bartonová – jež trpí chronickou bolestí z fibromyalgie, vážného onemocnění, díky němuž se může stát prvním občanem Spojeného království se státem schváleným předpisem na léčebnou marihuanu – chce uplatnit své znovunabyté právo legálně užívat konopí, musí na to vynaložit mezi 30 a 40 % průměrného příjmu živitele rodiny.
K obecnému ulehčení – následujícímu po několika vysoce medializovaných, nešikovných zaškobrtnutích, z nichž posledním bylo zabavení konopného oleje bez obsahu omamujících látek na londýnském letišti Heathrow, který byl určen pro chlapce s epilepsií – oznámili úředníci britského ministerstva vnitra, že počínaje 1. listopadem 2018 budou britské drogové zákony změkčeny tak, že lékařům bude dovoleno předepisovat pacientům užívání marihuany.

“Nefunguje to prostě pro nikoho”
Carly Burton, pacientka, užívající léčebné konopí

O více než měsíc později podle všech dostupných informací jen dva britští občané – Bartonová a Jorja Emerson, dvouletá epileptička, která má až 30 záchvatů denně.
V důsledku restrikcí ve vyhlášce, jež vydala vláda pro lékaře, museli oba pacienti vyhledat radu mimo celonárodní veřejnozdravotní systém National Health Service. Bartonovou konkrétně privátní schůzka s manchesterským lékařem, specializovaným na léčení bolesti, stála 2500 liber. A v důsledku byzantinských byrokratických zpoždění úřadů, zodpovídajících za import, ještě ani jedna z pacientek nedostala ani drobeček léku.
To je zřejmě dobré pro peněženku paní Bartonové, ale už ne pro její fyzické zdraví. Předpis má na dva gramy konopí denně. Pokud si je koupí přímo od Bedrocanu, licencovaného dodavatele konopí z Holandska, bude jí gram Jacka Herera a další gram indicy na spaní stát asi šest euro za gram každé z odrůd, řekla v neděli serveru Leafly New.
To se moc neliší od toho, co pacienti za podobné výrobky platí v úctyhodných federálních státech USA. Pokud ale započítáte cenu za dovoz a za speciální licence k importu, vyjdou vám náklady dvanáctiměsíční zásoby na neskutečných 10 tisíc liber – a to z tohoto konopí dělá možná nejdražší trávu na planetě.

Byrokratické překážky

Situace Bartonové je obrazem složité současné situace reformy protidrogové politiky v dnešním Spojeném království. „Je jasné, že jediný důvod, proč jsem do toho šla a klopila peníze, byla potřeba ukázat na praktickém příkladu, jak nefér ten systém je,“ řekla serveru Leafly v interview.
Bez ohledu na současný posun, jímž je povolení léčebného konopí, mají Britové, trpící chronickou bolestí, autoimunitními onemocněními a dalšími chorobami, od nichž konopí ulevuje, jen mizivou šanci dostat se ke konopí jinak než na černém trhu. Když si Bartonová během nedávného interview potáhla z vaporizéru, nebylo to legální konopí – šlo o její vlastní zásoby.
Bartonová označila instrukce, vydané ministerstvem pro veřejné zdraví a sociální péči, za „zbytečné, prázdné a nesmyslné; nemají ani cenu papíru, na němž jsou vytištěny,“ protože vyžadují drahou privátní zdravotní péči a protože jejich důsledkem jsou horentní ceny konopí, které si tak nemůže nikdo dovolit.
„Nefunguje to prostě pro nikoho,“ řekla.
Aby ve Spojeném království dostal předpis, pacient musí udělat, co udělala Bartonová: objednat se na návštěvu u lékaře National Health Service (NHS), který se pak s nimi o konopí odmítne bavit. Podle United Patients Alliance, nestátní organizace, jež se zasazuje za léčebné konopí a jejímž členem je i Bartonová, „v čekárnách napříč celou zemí zažívají boom“ plakáty, podle nichž pacienti nemají své lékaře National Health Service diskusemi o marihuaně obtěžovat.

„Je to skoro, jako by tím chtěli nahradit své rozhodnutí nepovolit léčebné konopí,“
Carly Barton

Pokud se lékař odváží o konopí vůbec mluvit, musí se řídit instrukcemi ministerstva pro veřejné zdraví a sociální péči, v nichž Královské lékařská společnost prohlašuje, že „neexistují robustní důkazy“ pro léčbu chronické bolesti konopím – což přímo protiřečí závěrům Národní akademie USA pro vědu, strojírenství a lékařství. Tak či tak, instrukce nabádají, že marihuana není řádným „lékem první volby“ a má se zkoušet, pouze pokud se vyčerpají možnosti tradiční farmaceutické léčby.
Podle NHS jsou jedinými britskými pacienty, kteří mohou dostat předpis, jednak lidé s těžkou epilepsií, jednak lidé s rakovinou a nevolností, způsobenou chemoterapií. Ve Spojených státech naproti tomu i ty nejkonzervativnější státy, jako je Utah, připouštějí k indikaci léčby konopím autismus, posttraumatickou stressovou poruchu a roztroušenou sklerózu.
Jinými slovy, pokud se britské úřady vědomě snažily nastavit systém tak nefunkční, že musí selhat, měl by se na ně vyvinout tvrdý nátlak, aby přišly s něčím lepším. „Je to skoro, jako by tím chtěli nahradit své rozhodnutí nepovolit léčebné konopí,“ přizvukuje Bartonová.
Ať už bude muset vynaložit kolosální částky na dovozové konopí, nebo ať už na svou chronickou bolest bude užívat ilegální marihuanu, Bartonová doufá, že by mohla sloužit jako jakási vědecká případová studie, ukazující, že konopí je účinný nástroj pro zvládání bolesti. Myslí si, že dokáže přesvědčit lékaře NHS, aby se s ní znovu setkal, a nakonec se dostane ke státem hrazenému předpisu.
Pokud se to opravdu stane, možná vláda vydá trvalé instrukce k předepisování konopí – které mají vyjít v říjnu 2019 –, jež budou pro pacienty praktičtější než to, co platí nyní.
Až do té doby se Bartonová a další pacienti musejí spoléhat na orgány vymáhán í práva. Jedním z mála případů, kde britský systém připomíná federalistický chaos USA, je privilegium policie rozhodovat o prioritizaci stíhání toho či onoho trestného činu. To velitelé místních policií široce využívají, a na některých místech – nejhlasitěji v městě Durham na severu Velké Británie – už policejní komisaři sdělili, že plánují instruovat své detektivy, aby deprioritizovali držení konopí a soustředili se na jiné trestné činy a přestupky.
„Myslíme si, že když budeme mít takových měst několik, ostatní se přidají,“ řekla Bartonová. „Když zvážíte objem času, který při stíhání těchto přestupků vynaloží, může jim přestat honit pacienty jen prospět – i jejich rozpočtům.
Do té doby „Jsme ve Velké Británii pořádný kus pozadu,“ dodala. „Jsme světelné roky za Spoejnými státy, Kanadou, Izraelem a všemi dalšími.“

Chris Roberts
Sídlí v New York City a o konopí píše od roku 2009, kdy strávil několik měsíců v Humboldt County. Jeho práce byly zveřejněny mimo jiné v SF Weekly, Cannabis Now, The Guardian, High Times a v San Francisco Magazine.