Fotografův průvodce konopnou galaxií

Zakladatel firmy Nugshots Erik Christiansen tvoří fotografie konopí, které diváky zvětšením přenesou na kosmickou jízdu.

Julia Clark-Riddell | původně publikováno 18. listopadu 2018 na https://cannabisnow.com/a-photographers-guide-to-the-cannabis-galaxy/

Jedenáct let poté, co dr. Raphael Mechoulam objevil molekulu THC, si muž jménem Steven Sasson koupil první digitální fotoaparát. Přístroj vážil čtyři kila a když Sasson udělal v prosinci 1975 první snímek, potřeboval 23 sekund, než je přenesl na pásek v kazetě.

Za desetiletí, jež uplynula od těchto dvou pionýrských vědeckých objevů, se jak výzkum konopí, tak digitální fotografie vyvinuly v mohutný průmysl (i když na různé úrovni integrace do hlavního proudu). Během toho se oba průmysly často ocitly na arbitrární hranici mezi vědou a uměním a vytvářely tak prostor pro zanícené jedince – amatéry i profesionály – posunout celou oblast dopředu. Pěstitelé ze zadních dvorků objevili, jak šlechtěním dosáhnout různé vlastnosti rostliny. Rodinní fotografové vyvinuli nové techniky nasvícení. A tito jedinci stále častěji pomáhají pole vědeckého výzkumu a konopné dokumentace prolnout.

Erik Christiansen je pravděpodobně nejlepším příkladem takového jedince na křižovatce konopného výzkumu a digitální fotografie, vědy a umění. V roce 2009, ve svých třiceti letech, založil populární fotografickou společnost Nugshots, v roce 2015 vydal knihu „Zelená: Průvodce marihuanou“ a od té doby je jedním z nejproslulejších konopných fotografů. I když dnes máme řadu výtečných fotografů konopí, Christiansenovy fotky jsou unikátní po technické stránce a co do motivace speciální vědeckou zvídavostí.

Tak například nafotil jediné konopné semínko pomocí čočky, které 20x zvětšila povrchovou strukturu semene a odhalila éterickou opálovou krajinu kaňonů a hřebenů. Naskládal 45 makrofotografií jednu po druhé, aby ukázal páreček zdvojených trichomů. A asi nejdůležitější jeho objev spočíval ve způsobu, jímž se poskládají fotky do videa, jež poletuje kolem hlavice konopí a do ní s až odzbrojující obrazovou kvalitou.

Pro jedno z nedávných „hyperzoomových“ videí Christiansen vyfotil keř odrůdy Wedding Cake 2 160krát. Celý proces zahrnoval fotografování rostliny na pěti úrovních zvětšení. Pro první čtyři úrovně Christiansen nafotil 360 fotografií – jednu fotku pro každý stupeň kolem rostliny. Když zoomoval nejvíce, nafotil 720 fotografií. Pak po měsíce experimentoval, jak spojit fotografie do videa, které zoomuje na 1400 procent do rostliny, rotující v prázdném prostoru. Jen si to představte: video, které najede z pohledu na celou větev do pohledu na několik květů a lístků, a pak na pár lesknoucích se trichomů, a pak zase na větev, a to vše v 10 plynulých sekundách.

Marihuanový marketing

Když jsem se Christiansenovi toho odpoledne dovolala, byl na cestě. Byl na návštěvě své rodiny a přátel v San Diegu, kde žil, než se minulý rok přestěhoval se svou přítelkyní a obchodní společnicí Beacon Nesbittovou do oregonského Bendu.

„Žili jsme v San Diegu celé naše dosavadní životy, a tak jsme neodolali vábení hor, řek a stromů, plus tu beztak máme více práce,“ říká Christiansen. „Z Bendu jsme za tři hodiny v Portlandu, za pár hodin v Seattlu, a za šest až osm hodin v severní Kalifornii. Nám to tak vyhovuje, a milujeme to tady.“

Christiansen zachytil tuto malounkou část listu odrůdy Tenzin Kush tak, že ji uštípl z rostliny a nafotil seshora dolů

Christiansen poměrně dost cestuje za prací, navštěvuje klienty – obvykle rozdělovny konopí a jeho šlechtitele – sídlící kolem středisek legálního konopného světa pro dospělé. Vždycky to tak ale nebylo. Když Christiansen začal v roce 2009 fotografovat konopí, „nikdo nechtěl za snímky platit,“ říká.

„Legalizace vyvolala potřebu marketingu,“ vysvětluje Christiansen. „V letech 2010 a 2011 jsem chodil do rozděloven a ptal se, zda nepotřebují fotografa. ‚Ani ne,‘ odpovídali. ‚Máme vzadu chlápka s foťákem.‘ Nakupoval jsem sušené hlavice marihuany a fotil jsem je pro sebe. Když jsem v rozdělovně požádal o určité fotogenické hlavice, většinou řekli ne. Nyní mě ale lidé berou do zákulisí perfektních sklizní a děkují mi, že jsem si udělal čas.“

I když dnes pohání byznys s konopným fotografováním regulovaný trh, Christiansen má za to, že tak masivní poptávku po fotografiích konopí vytvořila prohibice.

„Díky prohibici není normální tuhle rostlinu vídat,“ vysvětluje. „Velcí pěstitelé musí své rostliny chránit; nemohou do svých pěstíren prostě jen tak vzít lidi – je tu riziko zavlečení mikroskopického hmyzu nebo plísní.“

Svými fotografiemi Christiansen zpřístupňuje konopnou rostlinu průměrnému pozorovateli. To se dá říci o všech fotkách konopí, Christiansena ale vyděluje z řady zvláštní hloubka, kterou má každý jeho snímek, takže poskytuje konzumentům konopí jedinečnou perspektivu jaksi vědečtějšího pohledu.

Průzkum konopné galaxie

Některé z prvních digitálních fotografiích (které byly pořízeny tak dávno, že je dnes ani nemůžeme do kategorie digitálních fotografií pořádně řadit) udělala vesmírná loď NASA Mariner 4. Když Mariner 4 prolétal 15. července 1965 kolem Marsu, nafotil 21 zrnitých černobílých fotografií planetárního povrchu a poslal je zpátky na Zem. Tyto fotografie přinesly veřejnosti neprobádanou planetu a dovolily Američanům zkoumat díky zachycení světla a stínu cizí objekt. Christiansenovy fotky dělají dnes totéž.

Ve skutečnosti jsou Christiansenovy fotografie inverzí kosmického focení; soustřeďují se dovnitř na mikroskopickou úroveň, a nikoliv ven na vesmír. Zkušenost s pozorováním objektu, sunoucího se prostorem a světlem, je ale podobná bez ohledu na vzdálenosti, které ta nebo ona fotka pokrývá.

Prohlížet si sbírku 360 makrofotografií jediného trichomu, spojených dohromady tak, že se obtáčejí kolem osy, je galaktický zážitek. Hyperzoomové video je tak blízko špičce trichomu, že vidíme zkreslení obrazu a barev, způsobené lomem světla. Díky Christiansenovým výtvorům se rostlina konopí – cizí pro mnoho svých zanícených uživatelů – dá zkoumat.

Christiansen si samozřejmě uvědomuje, že není vědcem, ale amatérem s vášní dozvědět se o konopí co možná nejvíce. A přece jeho fotografie poskytují divákům možnost rostlinu pozorovat a studovat. Tak například Christiansen natočil video skrze mikroskop, které ukazuje, co se stane, když špendlíkem propíchnete hlavičku trichomu, takže se uvolní pryskyřice; to vedlo k diskusím o pevnosti trichomu u různých odrůd.

„Zrovna včera jsem s někým mluvil o tom, že některé trichomy nejsou tak křehké,“ podotýká Christiansen. „Jsou docela drsné na omak a neprasknou, když se jich dotknete. A tohle jsem nevěděl.“

Dnes, kdy se nespočet společností věnuje výzkumu konopí v pokusu zpeněžit svá tajemství a vydělat na svých objevech, je Christiansenovo fotografování více než vítáno.

„Chci, aby lidé lépe chápali, co se kolem rostliny právě děje – aby chápali, k čemu dochází a jak se rostlina tvaruje,“ říká Christiansen. „Vždycky je co objevovat.“