Kanada: Lékaři se musejí stát hybnou silou ve zpřístupňování léčebného konopí

Většina obyvatel Kanady má na konopí vyhrocené názory a výjimkou nejsou ani místní lékaři. Buď konopí naprosto podporují, nebo zavrhují – jen málo z nich bere v potaz nejen negativní, ale i pozitivní účinky. Poslání lékařů je chránit a podporovat zdraví svých pacientů a v případě nemoci je léčit – avšak k tomu se musí stát skutečně informovanými autoritami. Nestačí skepticky o všem pochybovat ani zaslepeně propagovat své vlastní přesvědčení.

Text: Dr. Diane McIntoshová

Podle článku ze serveru Huffington Post zpracoval Lukáš Hurt

Dva extrémy

Existují lékaři, kteří každoročně vydají tisíce předpisů na konopí za účelem léčby širokého spektra zdravotních problémů. Mnohé z těchto pacientů však důkladně nevyšetří ani jim nenabídnou konvenční způsoby léčby, které jsou v mnohých případech bezpečnějším a účinnějším řešením. Tito jejich „pacienti“ prostě chtějí konopí, a tak ho dostanou.

Jiní lékaři naopak věří, že konopí nemá zhola žádné léčebné využití. Nevědí, jak ho předepisovat či jak k němu získat přístup, a k odborným poznatkům dokazujícím účinnost konopí při léčbě různých onemocnění se staví vrcholně skepticky.

Vstupní parametry studií se většinou podstatně liší, co se týká obsahu, původu a dávky použitého konopí, a proto jejich výsledky nelze snadno srovnávat.

 Pro takové lékaře je konopí nebezpečná ilegální droga vyvolávající u uživatelů závislost – a lékaře, kteří ho předepisují, proto považují za šarlatány.

Oba zmíněné extrémy jsou nepřiměřené a pouze brzdí pokrok v oblasti léčby konopím. Medicína je málokdy černobílá. Definitivně lze pouze rozlišovat mezi životem a smrtí; vše ostatní je v lékařství subjektivní a záleží na osobní zkušenosti jedince a jeho úhlu pohledu – navíc i z biologického hlediska je každý pacient jiný.

Hledání objektivních informací

Praxe moderního lékařství stojí na rozhodnutích podepřených objektivními informacemi. Tyto informace by měly pocházet z odborně provedených a především nezaujatých klinických testování, která dokazují, že určitý způsob terapie je v daném případě vhodnější než jiný. Ve skutečnosti ale nelze žádný druh léčby považovat za bezchybný a dokonalý.

Subjekty klinických testování jsou totiž zpravidla „nedotčené případy“, tedy lidé trpící pouze nemocí, na kterou má zkoumané léčivo působit. Tito pacienti většinou netrpí více nemocemi naráz, nemají problémy s drogami ani jiná omezení a komplikace, jež by je diskvalifikovaly z účasti na klinickém testování. S „opravdovými pacienty“ to bývá složitější. Proto lékař z výsledků klinického testování může odhadnout, jak bude daná látka na jeho pacienta působit, ale jestli se lék bude chovat v praxi stejně jako při testování, není nikdy zcela jisté.

Každý si navíc může výsledky výzkumů vykládat jiným způsobem. Většina lékařů se například shoduje na tom, že výzkum jasně potvrzuje významné léčebné účinky látek snižujících hladinu cholesterolu, jimž se říká statiny. Tyto léky ale u určitého procenta pacientů vyvolávají závažné vedlejší účinky zahrnující mimo jiné bolesti svalů. Pro některé odborníky je závěr přesto jasný: statiny dokáží zachránit život. I když se u některých pacientů mohou projevit bolesti, převažují dle názoru ošetřujících lékařů pozitivní účinky nad těmi negativními, a proto jsou většině pacientů s vysokým cholesterolem nadále předepisovány.

Někteří lékaři věří, že konopí nemá zhola žádné léčebné využití.

Pro jiné lékaře je tento problém také zcela jasný, avšak naprosto opačným způsobem – statiny podle nich sice mohou v určitých případech zachránit život, ale vedlejší účinky mohou být natolik nesnesitelné, že je předepisují pouze minimu pacientů. V obou případech se jedná o léčbu založenou na objektivních poznatcích – možné interpretace jsou ale naprosto odlišné.

Jak má vypadat výzkum

I přes nedostatky této vědecké metody jsou výsledky klinických testování nejlepším způsobem, kterak určit, jaký lék máme svým pacientům nabídnout. Nejobjektivnější výsledky lze získat, když při testování vědci srovnávají nový lék s již prokazatelně účinnou látkou a také placebem.

Studie musí být tzv. randomizovaná – to znamená, že skupina testovaných subjektů se náhodně rozdělí do tří skupin; někteří dostanou sledovaný lék, jiní srovnávací lék a zbytek placebo. Jediný rozdíl mezi skupinami by měla být látka, kterou dostávají – ke všem musí lékaři přistupovat stejně.

Díky randomizaci se studie stává více objektivní. Výzkumníci pak mohou vyvodit obecnější závěry, které nejsou specifické pro určitou věkovou skupinu, pohlaví či etnický původ subjektů. Pokud by například skupina užívající testovanou látku sestávala z 90 procent postarších Evropanů a skupina užívající placebo z 90 procent mladých Asiatek, jednalo by se o nesprávně randomizovanou studii, jejíž výsledky by nemohly být objektivní.

Důkladně provedenou randomizaci také potvrzuje tzv. „zaslepení“ studie, které zaručuje, že nikdo z vědeckých pracovníků neví, jaký z léků daný subjekt užívá. Když o povaze této látky neví ani samotný pacient, jedná se o tzv. „dvojitě zaslepenou studii“. Nezaslepené studie (nazývané také otevřená klinická hodnocení) mají vyšší riziko ztráty subjektivity a výpovědní hodnota získaných údajů je mnohem nižší. Dále je zásadní, aby se studie zúčastnil dostatečný počet subjektů – jinak není možné dokázat výrazný rozdíl mezi působením zkoumané látky a placeba. 

Nedostatek kvalitních studií s konopím

Nejuznávanější výzkumy se označují jako randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie – většina ministerstev zdravotnictví je využívá za účelem certifikace léků. Kvalitních studií týkajících se léčebných vlastností konopí ovšem zatím nebylo provedeno mnoho. Jejich vstupní parametry se navíc většinou podstatně liší, co se týká obsahu, původu a dávky použitého konopí, a proto jejich výsledky nelze snadno srovnávat.

Lékař z výsledků klinického testování může odhadnout, jak bude daná látka na jeho pacienta působit, ale jestli se lék bude chovat v praxi stejně jako při testování, není nikdy zcela jisté.

Většina z těchto testování navíc není zaslepená, postrádá placebo či alespoň jinou srovnávací látku a trpí nedostatkem subjektů – kvůli těmto omezením pak nelze jejich výsledky považovat za dostatečně objektivní. Pro lékaře je proto velmi obtížné se rozhodnout, zda je konopí pro jejich pacienty bezpečným a účinným lékem.

Co víme poměrně jistě

Nejvíce kvalitních studií potvrzuje účinnost konopí při léčbě nevolnosti doprovázející chemoterapii. O léčbě bolesti jich bylo provedeno mnohem méně a o interakci této rostliny s duševními chorobami je odborných poznatků značný nedostatek – naopak v této oblasti existuje mnohem více důkazů o škodlivosti.

Lékaři musejí výsledky klinických testování brát v potaz. Lék nelze předepsat jen proto, že daná látka pomohla jinému pacientovi. Léky, o jejichž účincích toho zatím tolik nevíme, by měly být určeny pouze pro krajní případy, u nichž konvenční léčba selhala.

Typickým příkladem je léčba posttraumatické stresové poruchy (PTSD).

Setkal jsem se s pacienty, kterým na tuto závažnou a někdy až smrtelnou poruchu lékař předepsal konopí, aniž by jim nejprve doporučil konvenční léky, jejichž účinnost a bezpečnost je ověřená kvalitními klinickými studiemi, anebo psychoterapii.

Existují lékaři, kteří každoročně vydají tisíce předpisů na konopí za účelem léčby širokého spektra zdravotních problémů.

 Na druhou stranu jsem ale měl i pacienty, kterým běžná léčba PTSD nepomáhala a kterým opravdovou úlevu přineslo až právě konopí.

Někteří pacienti, jimž běžná léčba nezabírá, na konopí reagují dobře; přesto ale potřebujeme více odborných poznatků, abychom ho mohli s čistým štítem začít předepisovat jako běžný lék. Potřebujeme tedy nejen dodatečné kurzy pro lékařský personál, ale i oficiální doporučení ohledně léčby konopím, aby si lékaři mohli být jisti, v jakých případech ho mají předepsat. Oficiální doporučení týkající se léčebného využití potvrdí výsledky dosavadních výzkumů a zaměří pozornost vědců na oblasti, ve kterých je potřeba zjistit více.

Legalizace se blíží. Čím dál více Kanaďanů bude využívat konopí na léčbu různých zdravotních problémů. Lékaři jim musí být připraveni podat ověřené informace.

Zdroj: Huffington Post