Touha po konopí: je marihuana návyková?

Přetrvávající víra, že marihuana je návyková psychologicky, ani nikoliv fyzicky, je podle expertů mýtus

Alex Halperin (twitter @alexhalperin) | původně publikováno 29. dubna 2019 na https://www.theguardian.com/society/2019/apr/28/marijuana-addictive

Jak se marihuana postupně dostává do hlavního proudu, přetrvává víra, že není návyková. To je zčásti proto, že se závislostní chování u konopí objevuje pomaleji než u látek typu opioidů – a abstinenční příznaky z odnětí konopí nejsou peklem na zemi, jako když se zbavujete jiných drog.

Ale jádro problému je jasné: „Není žádného sporu o tom, že marihuana je návyková psychologicky i fyziologicky,“ říká Aaron Weiner, psycholog a ředitel služeb pro závislé na illinoiské klinice Linden Oaks Behavioral Health. Abstinenční příznaky z konopí mohou podle studie z roku 2004, z níž cituje, zahrnovat podráždění, úzkostnost, negativní náladu, ztrátu chuti k jídlu a narušení sociálních funkcí. Abstinenční příznaky bývají těžší u těch, kdo užívali více, a byly také pozorovány u jiných primátů.

Drogy se liší svými účinky, ale příznaky závislosti jsou relativně konzistentní. Užívání konopí může začít jako společenská aktivita a pak „se stane způsobem, jímž odpočíváte a jímž se potýkáte s problémy,“ říká Weiner. Pro problémové uživatele se konopí stane středobodem jejich života a má přednost před naplněním v práci a ve vztazích.

V téměř žádném případě nejsou možné následky závislosti na marihuaně odporné jako při předávkování opioidy nebo u nemocí, způsobených tabákem. A ve srovnání s alkoholem marihuana každopádně s menší pravděpodobností rozbíjí životy, jak se to může stát při dopravní nehodě nebo fyzickém násilí.

Nadměrné užívání konopí se často popisuje libozvučnějšími termíny, jako „psychologicky návykové, ale nikoliv fyzicky,“ nebo „vytváření návyku.“ Ale následky jsou reálné. Za nejtěžší se považují u uživatelů pod 25 let, protože jejich mozky se ještě vyvíjejí. Studie prokázaly, že časté užívání konopí u teenagerů může snížit výkon ve škole, a dokonce celoživotní výdělky. Právě v tomto období života se nejčastěji objevuje spojení drogy s psychotickými příhodami.

Na obranu marihuanového průmyslu je třeba říci, že legalizace rekreačního konopí v některých státech USA nevedla ke zvýšení užívání konopí mezi mládeží. Vedla nicméně k podstatnému zvýšení užívání u dospělých, a to je trend, který bude jistě pokračovat s tím, jak se tato droga stává společensky přijatelnější.

Přesto je závislost na konopí druhou nejčastější závislostí po alkoholismu, jíž Weiner léčí. Odhaduje, že z deseti uživatelů konopí se jeden stává uživatelem problémovým. Ve srovnání s alkoholem se ale o následcích nadměrného užívání konopí dospělými neví dost – zejména proto, že konopné přípravky jsou dnes mnohem silnější než před několika dekádami.

Jedna věc je jasná: mnohem více lidí stráví mnohem více svého času „zkouřená.“ „Nepotřebujeme více zkouřených lidí,“ argumentuje Weiner. „Když jste zkouření, nejste v nejlepší kondici, a nic, co takové chování posiluje, není dobré.“

To je pohled veřejnozdravotnického profesionála. Podle stejné logiky by neměl být komerčně dostupný ani alkohol, ale ve většině světa je. Desítky zemí jedním nebo druhým způsobem zvážily škody z alkoholu a rozhodly se, že povolit jej je lepší než jej zakázat. Ale nikdo dnes nezná škody z komerčně dostupného konopí.

Pro Weinera je padouchem ziskový marihuanový průmysl. Legalizace získala v USA širokou podporu díky podvojné PR strategii vychvalovat konopí jako „lék“ a přípravek pro dobrou kondici, i když důkazy nejsou žádné nebo jen anekdotické, a zároveň se pokusit zničit stigma konopí jako drogy pro losery. „Jejich cílem není veřejné zdraví, jejich cílem je závislost,“ říká Weiner. „Když mluvím proti legalizaci, je to proti mým finančním zájmům – což nelze říci o lidech na druhé straně.“

Stejně jako s jakýmkoliv přelomovým novým produktem – s chytrými telefony, auty, fosilními palivy – má marihuanový průmysl podstatnou výhodu: až se jeho škody projeví, už bez něj nebudeme umět žít.