doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D.: Proč stát selhává v regulaci HHC a dalších psychoaktivních látek?

Odpověď je prostá. Státu chybí nástroj moderní regulace psychoaktivních látek

doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D.
lékař, epidemiolog, ředitel výzkumu ve Společnosti Podané ruce, vědecký poradce Národního protidrogového koordinátora

Odpověď je prostá. Státu chybí nástroj moderní regulace psychoaktivních látek, protože neexistuje zákonný rámec, ve kterém by mohl nabídku psychoaktivních látek usměrňovat tak, aby přinášela co nejnižší společenské škody. Tento problém se netýká jen Česka, je to globální problém zvaný prohibice.

Prohibice nastolila zákaz nakládání s psychoaktivními látkami, za jehož porušení hrozí vysoké tresty. Je to koncept starý přibližně sedmdesát let založený na třech úmluvách OSN, které ratifikovaly prakticky všechny státy světa. Je založený na ideologii světa bez drog, na diktátu, že užívat psychoaktivní látky mimo léčbu se nesmí. Prohibice rozpoutala celosvětovou válku proti drogám, přináší víc škod než užitku a její neúčinnost ve snižování škod spojených s psychoaktivními látkami je vědecky opakovaně potvrzována. Přesto v ní státy pokračují – kromě setrvačnosti a zalíbení v siláckých řešeních proto, že prohibice nemá alternativu, neboť jinou alternativu nepřipouští a zakazuje. Paradoxní situace, která má prvky totalitního systému.

Tato protidrogová totalita se dá demonstrovat na mnoha dalších paradoxech a podivnostech. Například si představte, že by naše zdravotní, sociální, obranná, energetická nebo jakákoliv jiná politika byla založena na ideologii z doby, kdy jezdily parní lokomotivy a svět byl na prahu studené války. Nebo alkohol a tabák: jejich užívání je spojeno s obrovskou zdravotní zátěží – dohromady zabíjejí čtvrtinu naší populace, jsou toxické, způsobují rakovinné bujení a vrozené vady plodu. Přesto se paradoxně staly společensky tolerovanými drogami, zaplnily regály, lidé jich mohou legálně držet hektolitry a metráky. Za držení několika gramů zakázaných látek (tzv. omamných a psychotropních látek) však hrozí tresty odnětí svobody a lidé jsou perzekuováni za to, že se neřídí totalitním heslem „s alkoholem a cigaretami na věčné časy a nikdy jinak“.

Regulace alkoholu a tabáku na jedné straně je nepřiměřeně slabá, přestože zabíjí ročně přibližně dvacet pět tisíc Čechů. Stále více se hovoří o tzv. obchodních determinantách zdraví, kdy ekonomické zájmy obchodních korporací a sektorů převažují nad zájmy společnosti a veřejného zdraví. Příkladem není jen tabák a alkohol, ale například i psychoaktivní léky (viz začátek opiodní krize v Severní Americe). Zisky plynou producentům a distributorům psychoaktivních látek, zatímco náklady v podobě zvýšené nemocnosti a předčasné úmrtnosti nese stát. Na druhé straně prohibice stimuluje nelegální trh, na kterém se však děje totéž – jen zisky končí v nelegálu, což znamená dodatečná rizika korupční, bezpečností atd. Ale náklady zase nese celá společnost společnost.

Regulace psychoaktivních látek je tedy hlavně o rovnováze hned v několika rozměrech: mezi svobodou prodávat a užívat daný výrobek a ochranou veřejného zdraví, mezi neregulovaným trhem a absolutním zákazem prodeje daného výrobku, mezi zisky firem a náklady státu na řešení škod působených daným výrobkem. Rovnováhu je přitom potřeba hledat na základě škodlivosti, která je u různých látek různá. K tomu je však potřeba zákonný rámec, který zde dosud chybí! Proto nelze zakázat prodej kratomu nebo HHC nezletilým, prodej v automatech bez kontroly věku, prodej v blízkosti škol apod. Protože se tyto látky nachází v regulačním vakuu, protože jedinou současnou možností jejich kontroly je jejich totální zákaz, prohibice. Začarovaný kruh.

Již dva roky připravujeme v týmu kolem Jindřicha Vobořila regulaci tzv. psychomodulačních látek, která představuje moderní alternativu prohibičnímu režimu a která čeká na druhé čtení v parlamentu. Toto vykročení ze stínu prohibice umožní přísnou a chytrou kontrolu psychoaktivních produktů, jejich balení a informací pro uživatele, jejich nabídky. Samozřejmostí je zákaz prodeje nezletilým, zákaz prodeje v automatech apod. Tato regulace představuje jedinou možnou cestu, jak regulační vakuum systematicky zaplnit a dosáhnout rovnováhy, která sníží škody spojené s užíváním psychoaktivních látek v moderní demokratické společnosti.

Rovněž v případě aktuální kauzy s HHC (který je mimochodem farmakologicky a toxikologicky mnohem bezpečnější látkou než alkohol, resp. etanol) nelze rovnováhy dosáhnout tak, že se budeme pohybovat ode zdi ke zdi, od neregulace k prohibici. Je potřeba vyzvat všechny zúčastněné, aby nepropadali morální panice a pomohli regulační rámec psychomodulačních látek co nejdříve prosadit a přestali jeho zavedení bránit. Do doby, než bude účinný, by měla vláda neadekvátní prodej psychoaktivních látek v podobě cukrovinek nebo v automatech řešit na základě potravinové nebo tabákové legislativy. Současné zákony tuto měkčí a rychlejší cestu nejen umožňují, ale dokonce k ní vybízejí. Prohibice HHC jako omamné a psychotropní látky by byla špatné řešení z hlediska odborného veřejnozdravotního, lidskoprávního, ústavněprávního i ekonomického.