Jak mi konopí zachránilo syna

Zajímalo by vás, jak jsem oslavila pětačtyřicáté výročí války proti drogám? Sedím na palubě letadla z Uruguaye, kde bylo konopí v roce 2014 zcela legalizováno pro léčebné i rekreační účely a kde jsem přednášela na konferenci lékařů a terapeutů z většiny zemí Jižní Ameriky. Za řečnickým pultem se vystřídali renomovaní odborníci z celého světa, kteří dohromady publikovali více než pětistovku studií, referátů a rešerší na téma konopí. Čím jsem si tuto čest vysloužila, když nemám žádné akademické tituly a jsem jen „obyčejnou“ matkou?

Text: Heather Jacksonová

Překlad: Lukáš Hurt

V roce 2003 se do naší rodiny vloudil nezvaný host. Jak už to u takových hostů bývá, nebral ohledy na naše soukromí ani city. Z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu si za oběť vybral mého pětiletého syna Zakiho. Přicházel nečekaně a náhle uprostřed noci a jeho útoky pokračovaly po celé dny, měsíce a roky. Kdybych mohla, chytila bych toho vetřelce pod krkem a vlastníma rukama ho uškrtila.

O co vás připraví epilepsie

Nezvaným hostem byla epilepsie, přesněji Dooseho syndrom, který ukradl mému synovi zdraví a úsměv a naši rodinu připravil o normální život. Zakiho záchvaty představovaly milník v jeho i mém životě, stály na počátku mého čestného doktorátu z neurologie a jsou také důvodem, proč dnes létám po světě a přednáším vědcům i lékařům, ačkoli sama žádné podobné formální vzdělání nemám.

Když bylo Zakimu pět, měl za sebou přes půl milionu záchvatů. Nemám sklon k přehánění, vím to, protože jsem s ním trávila každou minutu každý den. Vím přesně, jak dlouho spal, co, kdy a kolik jedl, jaké bral léky a potravinové doplňky, kolik měl záchvatů, v jaké byl náladě, kdy šel na malou a kdy na velkou, prostě všechno. Když mu bylo devět, měl za sebou neúspěšné pokusy o léčbu sedmnácti druhy konvenčních preparátů a byl umístěn v programu paliativní péče.

Proč musí můj syn tak trpět?

Každý detail Zakiho života jsem zapisovala do deníku. Vytvořila jsem si dokonce vlastní systém grafů, do kterého jsem zakreslovala četnost a intenzitu všech šesti typů záchvatů a ponořila jsem se do vlastního výzkumu. Každý večer, když jsem Zakiho připojila k oximetru (přístroj, který monitoroval jeho dech a srdeční činnost), jsem na internetu hledala jakékoli relevantní studie a referáty a pokoušela se přijít na to, jak bych mohla svému synovi pomoci.

Četla jsem všechny publikace citované jako zdroje v odborných magazínech. Četla jsem všechny rešerše. Jsem prostě důkladná.

Zároveň jsem se spojila s rodinami z celého světa, které měly zkušenosti s Dooseho syndromem, a snažila se získat co nejvíce informací o tom, jakým způsobem byli pacienti v jednotlivých zemích léčeni.

Konopná naděje

Po započetí konopné léčby se stav mého syna začal zlepšovat a já jsem se stala spoluzakladatelkou nadace Realm of Caring (volně přeloženo například jako Království soucitu), která pomáhá rodinám v podobně bezvýchodné situaci získat přístup k léčebnému konopí. Společně s mnoha odbornými partnery, za všechny bych jmenovala například renomovanou Univerzitu Johnse Hopkinse, se zasazujeme o další výzkum léčebného potenciálu konopí.

Rodinám, které si nemohou dovolit poměrně nákladnou terapii založenou na příjmu konopných produktů s vysokým obsahem THC, poskytuje nadace finanční podporu a pomáhá jim v případě nutnosti při přesídlení do státu, kde je léčba konopím legální.

Jako nezisková organizace poskytujeme odpovědi na základní i komplexní otázky týkající se medicínského využití konopí a nabízíme také poradenství při výběru vhodných odrůd, přípravků a jejich dávkování. V současné době jsme v kontaktu s přibližně 25 000 rodin a spolupracujeme s téměř třemi stovkami lékařů z celého světa.

Válka proti drogám je dávno prohraná – a za tímto tvrzením si stojím. Kdyby totiž byla tato velmi nákladná válka, která stojí miliardy dolarů ročně, opravdu úspěšná, mohli bychom jistě pozorovat úbytek počtu uživatelů, méně drog na černém trhu a věznice by nebyly k prasknutí plné trestanců odsouzených za často marginální drogové delikty. Ušetřené finanční prostředky bychom už dávno investovali do výzkumu a léčebných programů, které by mému synovi a stovkám tisíc podobně postižených umožnily zbavit se bolesti a žít normální, v rámci možností plnohodnotný život. Válka proti drogám však problémy neřeší a přináší jen a jen utrpení.

Selhání je definováno jako absence úspěchu. Myslím, že to byl Einstein, kdo definoval šílenství jako opakování stejného selhání stále znovu s očekáváním jiného výsledku. Měli bychom proto toto šílenství zastavit.

Zdroj: Inallthings.org