Zajímalo by vás, jak jsem oslavila pětačtyřicáté výročí války proti drogám? Sedím na palubě letadla z Uruguaye, kde bylo konopí v roce 2014 zcela legalizováno pro léčebné i rekreační účely a kde jsem přednášela na konferenci lékařů a terapeutů z většiny zemí Jižní Ameriky. Za řečnickým pultem se vystřídali renomovaní odborníci z celého světa, kteří dohromady publikovali více než pětistovku studií, referátů a rešerší na téma konopí. Čím jsem si tuto čest vysloužila, když nemám žádné akademické tituly a jsem jen „obyčejnou“ matkou?

Text: Heather Jacksonová

Překlad: Lukáš Hurt

 

V roce 2003 se do naší rodiny vloudil nezvaný host. Jak už to u takových hostů bývá, nebral ohledy na naše soukromí ani city. Z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu si za oběť vybral mého pětiletého syna Zakiho. Přicházel nečekaně a náhle uprostřed noci a jeho útoky pokračovaly po celé dny, měsíce a roky. Kdybych mohla, chytila bych toho vetřelce pod krkem a vlastníma rukama ho uškrtila.

cannabis_1464886678-e1464886700547-1024x683.jpg_7raysmarketing_pixabay

O co vás připraví epilepsie

Nezvaným hostem byla epilepsie, přesněji Dooseho syndrom, který ukradl mému synovi zdraví a úsměv a naši rodinu připravil o normální život. Zakiho záchvaty představovaly milník v jeho i mém životě, stály na počátku mého čestného doktorátu z neurologie a jsou také důvodem, proč dnes létám po světě a přednáším vědcům i lékařům, ačkoli sama žádné podobné formální vzdělání nemám.

Bádání mě přivedlo na stopu tehdy ještě poměrně neznámé látky zvané kanabidiol (CBD), jejímž přirozeným zdrojem je konopí.

Když bylo Zakimu pět, měl za sebou přes půl milionu záchvatů. Nemám sklon k přehánění, vím to, protože jsem s ním trávila každou minutu každý den. Vím přesně, jak dlouho spal, co, kdy a kolik jedl, jaké bral léky a potravinové doplňky, kolik měl záchvatů, v jaké byl náladě, kdy šel na malou a kdy na velkou, prostě všechno. Když mu bylo devět, měl za sebou neúspěšné pokusy o léčbu sedmnácti druhy konvenčních preparátů a byl umístěn v programu paliativní péče.

Proč musí můj syn tak trpět?

Každý detail Zakiho života jsem zapisovala do deníku. Vytvořila jsem si dokonce vlastní systém grafů, do kterého jsem zakreslovala četnost a intenzitu všech šesti typů záchvatů a ponořila jsem se do vlastního výzkumu. Každý večer, když jsem Zakiho připojila k oximetru (přístroj, který monitoroval jeho dech a srdeční činnost), jsem na internetu hledala jakékoli relevantní studie a referáty a pokoušela se přijít na to, jak bych mohla svému synovi pomoci.

V devíti letech měl Zaki za sebou neúspěšné pokusy o léčbu sedmnácti druhy konvenčních preparátů a byl umístěn v programu paliativní péče.

Četla jsem všechny publikace citované jako zdroje v odborných magazínech. Četla jsem všechny rešerše. Jsem prostě důkladná.

Zároveň jsem se spojila s rodinami z celého světa, které měly zkušenosti s Dooseho syndromem, a snažila se získat co nejvíce informací o tom, jakým způsobem byli pacienti v jednotlivých zemích léčeni.

Konopná naděje

Po započetí konopné léčby se stav mého syna začal zlepšovat a já jsem se stala spoluzakladatelkou nadace Realm of Caring (volně přeloženo například jako Království soucitu), která pomáhá rodinám v podobně bezvýchodné situaci získat přístup k léčebnému konopí. Společně s mnoha odbornými partnery, za všechny bych jmenovala například renomovanou Univerzitu Johnse Hopkinse, se zasazujeme o další výzkum léčebného potenciálu konopí.

 

cannabis_1464886678-e1464886700547-1024x683.jpg_sickboy

Rodinám, které si nemohou dovolit poměrně nákladnou terapii založenou na příjmu konopných produktů s vysokým obsahem THC, poskytuje nadace finanční podporu a pomáhá jim v případě nutnosti při přesídlení do státu, kde je léčba konopím legální.

Když bylo Zakimu pět, měl za sebou přes půl milionu záchvatů.

Jako nezisková organizace poskytujeme odpovědi na základní i komplexní otázky týkající se medicínského využití konopí a nabízíme také poradenství při výběru vhodných odrůd, přípravků a jejich dávkování. V současné době jsme v kontaktu s přibližně 25 000 rodin a spolupracujeme s téměř třemi stovkami lékařů z celého světa.

Válka proti drogám je dávno prohraná – a za tímto tvrzením si stojím. Kdyby totiž byla tato velmi nákladná válka, která stojí miliardy dolarů ročně, opravdu úspěšná, mohli bychom jistě pozorovat úbytek počtu uživatelů, méně drog na černém trhu a věznice by nebyly k prasknutí plné trestanců odsouzených za často marginální drogové delikty. Ušetřené finanční prostředky bychom už dávno investovali do výzkumu a léčebných programů, které by mému synovi a stovkám tisíc podobně postižených umožnily zbavit se bolesti a žít normální, v rámci možností plnohodnotný život. Válka proti drogám však problémy neřeší a přináší jen a jen utrpení.

Selhání je definováno jako absence úspěchu. Myslím, že to byl Einstein, kdo definoval šílenství jako opakování stejného selhání stále znovu s očekáváním jiného výsledku. Měli bychom proto toto šílenství zastavit.

 

Zdroj: Inallthings.org