Podle bývalých prezidentů několika zemí je klasifikace drog otázkou politiky, nikoliv vědy

Jak by vám řekl každý, kdo kdy četl Zákon o návykových látkách: „Copak to někdo nevěděl?“

Chris Roberts | původně publikováno 30. června 2019 na https://cannabisnow.com/former-heads-of-state-drug-classifications-are-all-politics-no-science/

Juan Manuel Santos je bývalým prezidentem Kolumbie, což z něj tak trochu dělá experta na drogy z definice.

Centrem po generace trvající občanské války jsou regiony jeho země, kde se pěstuje koka – asi 60 % celkové světové produkce tohoto keře, z něhož se vyrábí kokain a crack.

Pěstování koky je jednak klíčovým způsobem obživy pro farmáře a jejich rodiny, jednak jasnou známkou významné ekonomické nerovnováhy mezi globálním Severem a Jihem. Proto je mezinárodní kokainová politika – jako 25 let trvající postřiky 4,2 milionu akrů kolumbijské zemědělské půdy rostliny ničícím glykofosfátem, což byla americká represivní akce, jíž Santos odporoval – je spíše než zájmem o veřejnou bezpečnost a veřejné zdraví poháněna politickými a ekonomickými zájmy.

A to dělá z kokainu typickou drogu. Podle zprávy, zveřejněné tento týden Globální komisí pro proti/drogovou politiku, jsou hlavním motivem klasifikace nelegálních drog
(včetně heroinu, kokainu a konopí) a omezování jejich dostupnosti nikoliv věda nebo veřejné zdraví, ale politika. Globální komise pro proti/drogovou politiku sídlí ve Švýcarsku a jejími členy jsou především bývalé hlavy států, včetně prezidenta Santose.

Podle listu Guardian Santos řekl, že rozhodnutí klasifikovat kokain a konopí jako nebezpečné drogy a dovolit, aby jiná silná a smrtelně nebezpečná narkotika typu opiátů mohla být předepisována lékaři, „bylo politické rozhodnutí. Podle studií, které vznikly v minulých letech, jsou látky jako konopí nebezpečné méně než alkohol.“

Dalšími členy komise jsou britský miliardář a obhájce reforem proti/drogové politiky Richard Branson; bývalý britský vicepremiér Nick Clegg; Paul Volcker, bývalý ředitel pro federální finanční rezervy USA; bývalí předsedové vlád Nigérie, Jihoafrické republiky, Chile, Portugalska, Polska, Švýcarska a dalších [členem komise je také bývalý národní protidrogový koordinátor a bývalý pražský primátor MUDr. Pavel Bém; pozn. překl.].

Jednotlivé státy si mohou stanovovat vlastní drogové zákony, ale tři mezinárodní Úmluvy, jež byly podepsány v rámci OSN, kontrolu drog v jednotlivých zemích také ovlivňují. Nejnovější úmluva o kontrole drog byla podepsána v roce 1988, což znamená, že po třicet let nebyly revidovány ani vědecké poznatky, ani praktická politika. Kontrolu jednotlivých návykových látek navrhují lékařští a vědečtí experti, ale – podobně jako u jiných úmluv v rámci OSN – o jejím případném zavedení hlasují členské země Komise pro narkotické drogy OSN, což klasifikaci drog odkazuje v konečném důsledku na politické zájmy.

„A to je zásadní problém,“ říká bývalá prezidentka Švýcarska a předsedkyně Globální komise pro proti/drogovou politiku Ruth Dreifussová. „Mezinárodní systém klasifikace drog je samotným základem režimu kontroly drog,“ vysvětluje Dreifussová, „a tyto základy jsou bohužel podemleté.“ Dreifussová si přeje kompletní revizi současné klasifikace drog, a chce, aby ji provedli zdravotničtí a lékařští odborníci z Mezinárodní zdravotnické organizace (World Health Organization (WHO)).

I když některé země – včetně Spojených států amerických – terorizovaly ostatní státy nabádáním k opuštění liberalizovaných proti/drogových zákonů, protože ty mají údajně porušovat tyto tři Úmluvy, současný vývoj v USA, Kanadě, Uruguayi, v Lucemburku a jinde ve světě je jen dalším výsměchem mezinárodní kontrole drog a dokládá, že Globální komise pro proti/drogovou politiku má ve své nedávno zveřejněné zprávě pravdu.

Třicet čtyři federálních států USA přijalo liberalizované zákony o konopí, které porušují federální právo Spojených států amerických, jež i nadále tvrdí, že konopí je vysoce návyková droga bez využití v medicíně. Toto tvrzení je v přímém protikladu s nepřerušovaným tokem vědeckého výzkumu, včetně zásadního souhrnu vědecké literatury, provedeného Národní akademií USA pro vědu, techniku a medicínu.

Tato špatná politika má horší následky než pouhé pokrytectví. Celých 80 % světové populace nemá přístup k základním život zachraňujícím lékům, a podle Komise „jsou všechny příčiny spojeny s represí a s kontrolními systémy, založenými na prohibici.“

Restriktivní politika napájí jak pokračující lidskou a přírodní katastrofu v Kolumbii, tak opiátovou krizi v USA, píše ve své zprávě Komise. V USA zemřelo v roce 2017 na předávkování drogami přes 70 000 lidí. Za rok tedy na předávkování drogami zemře více občanů USA, než kolik jich zahynulo během dekády války ve Vietnamu.

Ale co teď? Bývalé hlavy států, které říkají, že jejich současní nástupci mají dělat něco jiného, něco jinak – všechny mají jedno společné: jde o bývalé hlavy států, které v současnosti nemají politickou moc. Prvním krokem je přiznat si problém. Možná největším přínosem Komise není, že říká a píše, co už stejně každý ví, ale to, že bývalé hlavy států, které nebyly s to daný problém vyřešit, zjišťují, proč to nedokázaly, a dávají dohromady politickou podporu k tomu, aby se proti/drogová politika měnila podle poznatků vědy, a nikoliv podle rozložení moci nebo voličských hlasů.